Facebook
Nenechme to tak!

Evropa není kvůli chybám starých států bezpečná

Rozhovor Haló novin se Zdeňkem Ondráčkem, kandidátem do Evropského parlamentu (KSČM – Česká levice společně!)

O Velikonocích jste navštívil Severní Makedonii. Co vaše služební cesta obnášela?

Byl jsem v delegaci OBSE. Jezdím jako pozorovatel průběhu voleb a letos jsem se zatím zúčastnil voleb v Moldavsku a teď v Severní Makedonii. Tentokrát to byly prezidentské volby, voliči vybírali ze tří kandidátů, dva postoupili do druhého kola, které se uskuteční 5. května. Ty už nejsme schopni z časových důvodů zvládnout.

Volby v Severní Makedonii probíhají stejně jako v kterékoli jiné zemi. Někdy záleží, jaký počet lidí k volebním urnám přijde. Zde bylo důležité, aby se voleb zúčastnilo více než 40 procent voličů, jinak by nebyly platné. A tato hranice byla v prvním kole o pár procent překročena. Průběh voleb byl tedy obdobný jako v mnoha jiných zemích. Já se domnívám, že pokud má docházet k nějakým manipulacím s volebními výsledky, určitě se to neděje ve volební místnosti, ale až pak při přenosu dat mezi volebními místnostmi a volebními komisemi.

Účastnili jsme se monitorovací mise na jihozápadě Severní Makedonie u hranic s Albánií, kolem jezera Ohrid. Překvapilo mě, jak zde i v odlehlých vesnicích jsou sjízdné komunikace. Jejich stav byl velmi dobrý i ve srovnání s ČR. A lidé – žijí tam jak křesťané, tak muslimové, byli přátelští a komunikativní.

Měl jsem také možnost hovořit i s několika policisty, kteří v blízkosti volebních místností dohlížejí na pořádek a bezpečnost. Makedonští policisté se mi svěřili také s tím, že vykonávali společné hlídky s našimi českými policisty, kteří jsou v rámci bilaterárních smluv nasazováni na hranicích republiky Severní Makedonie a Řecka. Makedonští kolegové české policisty chválili jako velké profesionály. To mi jako bývalému policistovi udělalo určitě radost. I touto cestou bych poděkoval našim příslušníkům, kteří odjíždějí na tyto mise a odvádějí tam za ČR dobrou práci.

V této souvislosti se nemohu nezeptat na jiné volby, které se uskutečnili vlastně ve stejné době – na prezidentské volby na Ukrajině. Překvapil vás jejich výsledek?

Výsledek v druhém kole mě nepřekvapil. Šaška nahradil komik – dovolím si citovat vyjádření k výsledku ukrajinských voleb, které jsem zaznamenal v nějakém zahraničním médiu. A to podle mě asi vypovídá o vnímání výsledku tamních voleb. Já samozřejmě nechci zasahovat do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Ukrajinci se rozhodli, a dali tak Porošenkovi a celé pomajdanovské vládě jasně na srozuměnou, že nechtějí takto pokračovat. Je teď na budoucím panu prezidentovi, jak se svým mandátem naloží. Zda bude schopen bez jakékoli politické připravenosti a minulosti schopen dělat něco ku prospěchu Ukrajiny, nebo bude jen ve vleku oligarchů, o kterých se říká, že ho vlastně vytvořili a ovládají.

Věřím, že krátce po inauguraci dojde i podle proklamovaných slov nového prezidenta k novým kolům minských rozhovorů. Už nyní bych očekával, že budou činěny kroky k zastavení palby v Donbasu, o kterých se mluví – měly být i u druhého kola voleb, mají být také nyní před pravoslavnými Velikonocemi. To, že se však domluví na zastavení palby, neodpovídá informacím, které z dané oblasti přicházejí, tzn., že porušování příměří je tu v podstatě každodenní, boje neutichají a lidé umírají na obou stranách konfliktu. Trochu se obávám, co je Petro Porošenko ještě schopen vykonat, než mu skončí mandát. Mám i obavu, aby napětí v dané oblasti ještě neeskaloval a nesnažil se udržet u moci vojenskou cestou.

Vy jste se jako pozorovatel ukrajinských voleb zúčastnit nemohl. Připomenete proč?

Vysvětlení je jednoduché. Po mé poslední pozorovatelské misi na Ukrajině v roce 2014 mně ukrajinská vláda vystavila doklad persona non grata, to je, že jsem tam nežádoucí osobou. Údajně do roku 2021 na Ukrajinu nesmím. Obdobně na to doplatila i řada jiných pozorovatelů z OBSE. A to nejen z Ruska, ale i ze zemí Evropské unie, kteří navštívili Ukrajinu, Krym nebo východní Ukrajinu, oblast Doněcka a oblast Luhanské republiky. Vypovídá to hodně o současné Ukrajině – pozorovatelům OBSE zakazují vstup do země a monitoring voleb, na druhé straně sami usilují o zahájení rozhovorů o vstupu Ukrajiny do EU.

Máte za sebou kus života v bezpečnostních složkách, nyní jste místopředsedou bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny, předsedou podvýboru pro policii. Takže na věci, s nimiž se na zahraničních misích setkáváte, pohlížíte i trochu z jiného úhlu než jen jako »obyčejný poslanec«. Je to tak?

Loni jsem měl možnost v rámci monitorovacích misí navštívit třeba všechny země Kavkazu, a pokud je to jen trochu možné, snažím se komunikovat se silovými složkami a třeba i navštívit v daných místech nějakou věznici. Ani zde odsouzení nejsou bez volebního práva jako třeba v USA, kde jsou věznění zbaveni občanských práv. Jen dva americké státy umožňují vězňům volit – Vermont a Maine. Díky této komunikaci s těmito lidmi můžete porovnávat rozdílnosti bezpečnostních opatření nebo bezpečnosti jako takové. Překvapilo mě například, že v kavkazských zemích je míra recidivy kolem šesti sedmi procent, kdežto u nás je desetinásobně vyš­ší.

To je značný rozdíl. Čím to je?

Je to i o tom, že pro člověka, který se tam dopustí protiprávního jednání a dostane se do vězení, je výkon trestu tak náročný, že nemá potřebu se do vězení znovu vracet. Kdežto u nás jsou podmínky ve výkonu trestu pro mnoho odsouzených podstatně lepší, než mají ve svém běžném životě. Proto se tito lidé velmi rádi do našich věznic vracejí, zejména v zimním období, nebo když potřebují vyléčit některé nemoci.

Dále mě v těchto zemích ještě překvapilo, že tu prakticky neznají sociální systém, jak ho známe my. Skoro nevědí, co je to domov důchodců, co jsou různé sociální služby atd. U nich existuje silná rodinná vazba a je pro ně nepochopitelné, že když se rodič stará prvních 18 i více let o své dítě, že to dítě není schopné se posledních osm až deset let postarat o svého rodiče. Prostě jeden se stará o druhého a existuje tam velmi silná rodinná vazba. Náš sociální systém, který silně zatěžuje rozpočet, lidé v Severní Makedonii v podstatě nechápou.

Jste ve Sněmovně druhé volební období, působíte v ústavně právním a také v bezpečnostním výboru, předsedáte podvýboru pro policii, jste v podvýboru pro justici a soudní samosprávu. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti z práce ve Sněmovně? Co podle vás v oblasti, kterou tzv. pokrýváte, hlavně chybí?

V podstatě mě plně zaměstnávají dvě oblasti, tj. bezpečnost a spravedlnost. V těchto oblastech se snažím být aktivní. Pokud jsem požádán, abych se angažoval v jiné oblasti, tak se snažím koordinovat to s kolegy z našeho klubu, kteří jsou v dané oblasti odborníky. Pokud jde o bezpečnost a spravedlnost, zde mám tu výhodu, že mohu spolupracovat s řadou právníků, ať už na pozici státních zástupců, advokátů, které jsem poznal za to skoro čtvrtstoletí svého působení u policie. Ti lidé tím, že jsou z praxe, mají konkrétní připomínky a podněty, které se snažíme v drobnostech i systémově napravovat. To samozřejmě platí pro bezpečnostní sbory.

A co vás v současnosti nejvíc trápí?

Nejvíc mě trápí situace u všech bezpečnostních sborů, konkrétně jejich personální stavy, administrativní přetíženost, materiální vybavení, ale i vnitřní stav podřízenosti a nadřízenosti. Jak víte, byl jsem jediný z poslanců KSČM, kdo nedal současné Babišově vládě důvěru, resp. nezúčastnil jsem se hlasování o důvěře, protože jsem měl zásadní problémy s programovým prohlášením vlády, které jsem opakovaně sdělil, ale nikoho to nezajímalo. Je v něm řada – řečeno kulantně – nesmyslů a velmi populistických věcí. Při každé příležitosti to Babišově vládě připomínám a velmi rád jim cituji z jejich programového prohlášení, které ani sami nenaplňují, resp. jdou leckdy i proti němu.

Problematika bezpečnosti je velmi široká, ale obecně jde o to, aby se občan ČR cítil v naší zemi bezpečně. Dnes nám u policie chybí celkem 2800 lidí, a bude hůř! Při setkání s příslušníky Policie ČR nebo Vězeňské služby ČR dostávám informace o tom, že se jich řada – a to v řádu stovek – chystá ukončit služební poměr k prosinci 2019. Takže se obávám toho, co přijde v roce 2020. A nechci ani domýšlet, že by mohlo dojít ke zhoršení bezpečnostní situace např. nějakým teroristickým útokem či neřízeným přílivem většího počtu migrantů.

Situace je tedy velmi složitá a mě mrzí, že ve Sněmovně není dost kvalifikovaných poslanců, kteří by se v této oblasti pohybovali a věděli, o čem diskutujeme. To platí i pro ministerstvo vnitra.

Lidé z bezpečnostních sborů tedy odcházejí a noví nepřicházejí. Je to jen v penězích, nebo je to třeba »špatným zacházením«, špatnou prací vedení policie, resortu?

Vše souvisí se vším. Pokud je nástupní plat u policie 24 000 Kč, je to rozhodně nedostačující. Postačilo by přijmout mnou navrženou jednoduchou novelu zákona o služebním poměru, kterou by se vládě rozvázaly ruce při stanovení základních tarifů. Uvidíme, jak se s tím kolegové poslanci a vláda samotná vypořádají.

Pak jde také o poměry, které panují uvnitř bezpečnostních sborů, kdy došlo k velmi výraznému oddělení policistů nebo hasičů, kteří jsou v tzv. přímém výkonu, a jejich policejních manažerů, kteří podle mě už často nežijí v přímé realitě toho, co je pro bezpečnostní sbory potřeba vykonat. Takže ani celková nálada uvnitř bezpečnostních sborů není dobrá a zjednat nápravu není otázka jedné novely zákona nebo jednoho roku, je to práce minimálně na další jedno volební období. Obávám se, že v současné situaci nikdo ani neví, co s tím dělat, protože koncepce rozvoje Policie ČR do roku 2020, resp. 2022, se v oblasti personální odkazuje na již známé věci, ale nenabízí konkrétní řešení. Obecně platí, že peněz není nikdy dost, ale je v každém případě třeba říci, že v posledních dvou letech přiteklo do resortu ministerstva vnitra a příslušníkům do platových složek peněz relativně dost v porovnání s předchozími hubenými roky. Můžeme mluvit o navýšení ve výši 28 % během dvou let. Ale vnitřní přerozdělování je velmi špatné.

Jako poslanec přicházíte do styku s šéfy resortů vnitra a spravedlnosti. Jak se vám s nimi pracuje? Ostatně na spravedlnosti se během pěti let vystřídalo pět ministrů…

Paní kolegyni Taťánu Malou jako ministryni spravedlnosti nelze hodnotit, byla tam asi 13 dní, nedostala ani příležitost. Takže můžeme srovnávat pouze Roberta Pelikána a Jana Kněžínka. Pan Pelikán byl velmi upovídaný ministr, vše dokázal s úsměvem vysvětlit, ale pro spravedlnost v podstatě neudělal vůbec nic. A pan Kněžínek je ministrem neviditelným, který sice nějakou práci odvádí, ale bohužel ke své škodě ji zase neumí prodat. A zda se rozhodl odejít sám, nebo byl k tomu nějakým způsobem vyzván, nechci hodnotit. Vnímám verzi, že se rozhodl odejít sám.

Bude nahrazen a má přijít, jak se avizuje, Marie Benešová. Měl jsem možnost s ní pracovat v minulém funkčním období v ústavně právním výboru, kde byla místopředsedkyní, a zároveň v podvýboru pro justici a soudní samosprávu, kde byla velmi platnou členkou. S její kritikou práce státních zástupců a soudců se mohu ztotožnit. A pokud by jen 50 procent z toho, co ve výboru a na podvýborech v minulosti říkala, chtěla udělat, bylo by to jen ku prospěchu české justice.

Pokud se ptáte i na ministerstvo vnitra, tam je problém, že oba ministři z ČSSD v podstatě nebyli na tuto funkci dostatečně připraveni. Resort ministerstva vnitra je velmi rozsáhlý svými činnostmi, a přestože se předchozí ministr snažil mnohé dělat, rezervy tam byly, ale nakonec jeho práci hodnotím jako celkem uspokojivou. Mohlo být i hůře. S panem ministrem Janem Hamáčkem to začalo velmi dobře a hned po jmenování jsme společně do zákona vrátili možnost vyřešení přestupku domluvou, a to i za dopravní přestupky. Nyní musím říci, že se spíše při řešení problémů hledáme, protože on poměrně často uplatňuje zejména svoji pozici předsedy koaliční strany. Osobně musím říci, že bych ho raději viděl na ministerstvu zahraničí, kde by uplatnil nejen své jazykové schopnosti, a na vnitro by mohl přijít někdo, kdo této problematice alespoň částečně rozumí.

Kandidujete do Evropského parlamentu. Budete-li zvolen, co byste v EP chtěl a mohl udělat?

Vzhledem k tomu, že na kandidátce jsem na 18. pozici, je asi zřejmé, že zvolen nebudu, pokud bych snad nedostal nějaké velké množství preferenčních hlasů. Kdyby se něco takového mělo stát, chtěl bych určitě pracovat v oblasti bezpečnosti, protože máme-li se jako občané EU cítit v EU jako ve svém domově, musíme se v ní cítit bezpečně. Já po několika cestách do některých starých zemí EU mohu říci, že jsem se tam bezpečně necítil. A když vnímám roli bezpečnostních složek v rámci EU, a můžeme třeba mluvit o Frontexu, tak vidím, že EU vůbec nepočítala s nějakými možnými bezpečnostními problémy. V současnosti to neumí řešit. Takže zřejmě budeme muset dojít k tomu, že budou povolány národní armády, které pod štítem EU budou schopny bránit vnější hranici EU. Myslím bránit i chránit ji, nikoli monitorovat prostor a lovit migranty usilující o nelegální vstup do prostoru EU. Jinak se to nepohne. Já často říkám, že bezpečnost je v každé rodině, v každém městě či kraji a v každém státě vždy až na prvním místě a máme ji takovou, kolik jsme ochotni do ní investovat.

Pokud se necítíte dobře a necítíte pocit bezpečí ve vlastním domě, budete posilovat opatření, abyste se tak cítila. Pokud pocítíte bezpečnostní problém ve své obci či městě, nebudete chtít posílat své děti odpoledne na kroužky, budete mít strach, aby se vracely za tmy samy domů, aby se žena vracela večer ze zaměstnání. Tam, kde se cítíme bezpečně, rozvíjíme svůj další život na úrovni společenské, kulturní, sportovní. Pokud bychom měli zůstat součástí EU, tak Evropa musí být bezpečná. A já ji v současnosti jako bezpečnou necítím, a to s ohledem na bezpečnostní chyby ve starých státech EU. Tam se obávám, že stav je pomyslným bodem zlomu a dojde k eskalaci napětí mezi původními obyvateli a migranty. Dojde tak k logickému rozpadu EU a k vytvoření nového uspořádání. Osobně bych si uměl představit platformu států Visegrádu rozšířenou o Rakousko, případně o některé státy bývalé Jugoslávie, možná Bulharsko, Rumunsko atd., které mají obdobný přístup k těmto otázkám. 

Marie KUDRNOVSKÁ


autor článku: JUDr. PhDr. Zdeněk Ondráček, Ph.D.

poslanec Parlamentu České republiky, 49 let, KSČM